Pro území geoparku je charakteristické významné zastoupení technických památek. S rozvojem průmyslu souvisel také vznik průmyslových a obytných objektů. Nalezneme zde také mnoho dokladů kvalitní vesnické architektury (často s dochovanými architektonickými prvky z břidlice) a dalších typů nemovitých památek - kostelů a kaplí, městských domů a šlechtických sídel, archeologických lokalit atd.
S krajinným rázem oblasti souvisí vysoký počet větrných mlýnů, v historických kronikách se o oblasti Oderských vrchů hovoří jako o „Moravském Holandsku“. V Krajině břidlice je 5 veřejnosti přístupných větrných mlýnů, dva z nich mají zachovánu také mlýnskou technologii. V Krajině břidlice se nachází větrné mlýny holandského i německého typu. U obce Spálov se nachází nejmenší mlýn holandského typu v České republice! V roce 2021 byl nominován na nejfotogeničtější místo Moravskoslezského kraje. Vodní mlýny jsou zastoupeny Vodním mlýnem Wesselsky v Loučkách u Oder.
Krajinný ráz má vliv také na rozvoj relativně nového segmentu cestovního ruchu – tzv. rozhlednové turistiky. Náhorní planiny s dalekými výhledy přispěly k rozmachu budování rozhleden a vyhlídkových míst. Tyto turistické cíle přispívají k rozvoji cestovního ruchu v oblasti a jsou vhodnou doplňkovou infrastrukturou geolokalit.
Územím geoparku prochází hranice evropského rozvodí dvou povodí – Povodí Odry odvádějící vodu do Baltského moře a Povodí Dunaje odvádějící vodu do Černého moře. V Oderských vrších pramení evropský veletok – řeka Odra.
Weisshuhnův kanál
Unikátní vodní dílo 3,5 km dlouhé se nachází u obce Žimrovice. Vodní dílo je vedeno ve svazích skalnatých kopců lemujících údolí řeky Moravice. Kanál obsahuje tři vodní tunely a dva akvadukty. Smělé dílo realizoval roku 1890 zakladatel žimrovických papíren, význačný slezský podnikatel Karel Weisshuhn. Náhon se využíval k plavení dřeva do žimrovických papíren a voda kanálu poháněla také turbíny na výrobu elektřiny. Kolem náhonu je vedena červená turistická značka. Pracovnice Turistického informačního centra v Hradci nad Moravicí pravidelně pořádají komentované terénní exkurze.
Vodní mlýn Wesselsky
Kulturní památka Vodní mlýn Wesselsky se nachází v Obci Loučky, 3 km od města Odry. Leží na pravém břehu řeky Odry a vodní náhon k němu se táhne až z Jakubčovic n. Odrou. V mlýně je zachována téměř kompletní mlýnská technologie, funkční mlýnské kolo o průměru 3,6 m a obnovená transmise pro pohon zemědělských strojů. Ve vodním mlýně je možno se ubytovat v cyklistické ubytovně nebo také ve stylových, historických pokojích. Probíhají zde pravidelné komentované prohlídky. Celý areál mlýna má střechy kryté břidlicí – na několika budovách ještě původní, nízkojesenickou.
Na území českých zemí se v minulosti nacházelo až 900 větrných mlýnů, z toho 700 na Moravě. Náhorní plošině Nízkého Jeseníku v povodí horního toku řeky Odry se dokonce říkalo Moravské Holandsko. V této linii se nacházel také větrný mlýn Choltice. Větrné mlýny byly spíše doplňkovým typem mletí a vznikaly hlavně tam, kde nebyly k dispozici vodní toky, nebo neměly dostatečnou sílu a pravidelný a dostatečný průtok.
Větrný mlýn německého typu postavil Augustin Foltýn v roce 1833 v nedaleké vesnici Sádek. Později jej však rozebral a prodal Františku Romfeldovi z Choltic. Roku 1878 byl mlýn převezen na nynější místo a znovu postaven. V té době nešlo o nic neobvyklého. Na Moravě a ve Slezsku převládaly mlýny dřevěné a často se přemisťovaly na vhodnější místo kvůli špatným výdělkům nebo špatným povětrnostním podmínkám. Často rozhodl pro stěhování sňatek nebo jiné společenské důvody.
Rodině Romfeldů patřil mlýn až do roku 1981, kdy jej prodali obci Litultovice a znovu po roce 1992 kdy jej od obce koupili zpět. Od roku 2019 mlýn znovu patří Litultovicím. Větrný mlýn mlel obilí na mouku až do druhé světové války. Po ní, do roku 1954, už jen šrotoval. Mlýn postupně chátral, ale v roce 1958 obdržel památkovou ochranu a byly provedeny nejnutnější opravy. V roce 1969 prodělal mlýn celkovou rekonstrukci, byl oplocen a správcem větřáku se stal pan Ludvík Pavelek, který se o něj staral do roku 1992, kdy mlýn znovu převzala rodina Romfeldů.
Mlýn má půdorys 5,9 x 6,5 m, a dosahuje výšky 12,3 m, z toho na sedlovou střechu připadá 5 m. Stěna, na které jsou křídla, je pobita šindelovými deskami. Větrné kolo s plochou křídla 12 m2 a průměrem větrného kola 17,3 m je největším u nás. Mlýn je vybaven kompletní a původní technologií, takže patří mezi nejlépe zachovalé větrné mlýny u nás.
Mlýn je kulturní památkou a nachází se u obce Partutovice. Jedná se o větrný mlýn německého (beraního) typu. Má tvar dřevěného čtyřstěnného hranolu a celá stavba se proti větru otáčí i s perutěmi. Existence mlýna se datuje až do roku 1837, ke stavbě byly použity i části staršího mlýna, jak svědčí datování z roku 1783 na jednom z trámů. V mlýně je dochována kompletní mlýnská technologie. Mlela se zde mouka, ječmenná krupice a šrotovaly se i kroupy. Prohlídku mlýna je nutno předem objednat. Vedle mlýna se nachází oblíbené občerstvení „Kiosek u větrného mlýna“.
Na okraji malebné obce Spálov se nachází nejmenší větrný mlýn holandského typu v České republice. Stavba má u země průměr pouhých 3,2 metru. V tomto mlýně se mlelo až do roku 1938, pak objekt dlouhé roky chátral. V roce 2007 prošel mlýn celkovou rekonstrukcí. Technologie mlýna se nedochovala, v interiéru je dnes instalována výstava věnovaná historii mlynářství. Klíče od mlýna jsou k dispozici na úřadě městyse Spálov.
Na východním okraji obce stojí Seidlerův větrný mlýn. Jedná se o druhý mlýn holandského typu nacházející se v Krajině břidlice. První zpráva o mlýně je z roku 1875. Jak dlouho mlýn fungoval, nevíme. V roce 1955 konstatoval památkový úřad, že je mlýn zchátralý a vyžaduje opravu. Původně se mlýn nacházel ve vojenském prostoru Libavá, kde zůstal jako poslední z původních 24 mlýnů. Všechny ostatní zničila sovětská armáda. Od roku 1994 je mlýn kulturní památkou. Uvnitř se nachází malá expozice věnovaná mlynářství. O mlýn se stará okrašlovací spolek Lubavia a je na požádání přístupný.
Provozovatel: Okrašlovací spolek Lubavia
Otevírací doba: na požádání
WEB: www.lubavia.cz
Rosův větrný mlýn německého typu se nachází na katastru obce Bílovec. Postaven byl před rokem 1880. Neví se, zda stál původně zde nebo sem byl převezen. Mlýn mlel až do roku 1942 na dvou mlecích složeních. Uvnitř se nachází loupačka, moučnice s hranolovým vysévačem a kapsový výtah na melivo. Poslední rekonstrukce proběhla v letech 2000-2001. Dnes je mlýn přístupný a o průvodcovskou službu se starají zaměstnanci Turistického informačního centra v Bílovci.
WEB: muzeum.kcbilovec.cz
Na zahradě statku s č.p. 1 v Radíkově se tyčí nenápadná technická památka. Nejedná se o větrný mlýn, nýbrž o čerpadlo vody s větrnou turbínou. Čerpadlo z roku 1932 je dodnes funkční a jedná se tak o jediné nepřetržitě fungující vodní čerpadlo na větrný pohon v Česku. Příhradová konstrukce je 12m vysoká a v horní části se nachází větrné kolo s 30 lopatkami. Konstrukci s čerpadlem vyrobila hranická firma Kunz. Toto unikátní větrné kolo proslavilo firmu po celém světě.
Otevírací doba: Nepřístupné, lze vidět ze silnice
Nepřístupný větrný mlýn stojí v zahradě nedaleko obce u silnice na Svobodné Heřmanice. Raabův mlýn německého typu byl postaven v roce 1810 v obci Sosnová. Na současné místo byl převezen v roce 1840. Později zde byl postaven druhý mlýn, který ovšem v roce 1960 vyhořel. Po druhé světové válce mlýn ještě několik let mlel. Poté připadl státu. Částečná rekonstrukce proběhla v roce 1974. Od roku 1986 byl opravován organizací Brontosaurus, která zde plánovala založit skanzen slezské lidové architektury. Velkolepé plány přerušily restituční spory. Dnes můžeme poškozený mlýn zahlédnout od silnice. V září 2023 začal majitel mlýn opravovat.
Otevírací doba: Nepřístupné. Lze vidět ze silnice.
V údolí Moravice, v obci Kružberk, se nachází areál vodního mlýna. V minulosti měl různá jména - Starotěchanovský, Obitzův, Tschimerův nebo Franzlův. Nejstarší písemná zmínka o mlýně pochází z roku 1640, kdy zde hospodařil Mathes Obitz. Mlýn měl dvě složení a patřil tedy k větším vodním mlýnům. V roce 1723 byl u mlýna také rybník. Mlýn byl v historii několikrát vážně poškozen povodní. Největší byla v roce 1861. V roce 1884 kupuje mlýn společně s velkostatkem Melč a Jánskými Koupelemi podnikatel Carl Weisshuhn. Mlýn však krátce po nabytí prodal mlynáři Antonu Franzelovi. Díky velké konkurenci mlýnů na Moravici byli majitelé nucení mlýn často modernizovat. V roce 1932 byla v mlýně instalována Francisova turbýna, která funguje dodnes. K mlýnu vede 700 m dlouhý náhon, jehož prvních 250 m vede tunelem ve skále. Dnes slouží mlýn turistům, kteří se zde mohou ubytovat a věnovat volnočasovým aktivitám.
Otevírací doba: areál mlýna dnes funguje jako restaurace a ubytovna
WEB: www.daviduvmlyn.cz
Cihlářův vodní mlýn leží na potoce Gručovka na okraji Leskovce u Vítkova. Nejstarší zmínka o mlýně je z roku 1720. Tehdy měl mlýn jedno složení. Poslední mlynář byl Josef Cihlář, který provozoval mlynářství jen jako vedlejší činnost ještě v roce 1910. Krátce byl mlýn v provozu po druhé světové válce do roku 1961. Později se zde už jen šrotovalo pro místní JZD. Od roku 1971 slouží jen jako rodinný dům. Dnes je mlýn veřejnosti nepřístupný. Zatímco technologie se ve mlýně dochovala, většina náhonu je dnes zasypána.
Otevírací doba: Soukromý objekt - nepřístupno
Vodní mlýn se nachází uprostřed obce Střítěž nad Ludinou. Jak je mlýn starý nevíme, ale už v roce 1830 se nachází na indikační skice. V roce 1930 mlýn koupil Ludvík Humplík, po kterém je mlýn pojmenován. V omezeném provozu mlýn sloužil ještě v padesátých letech 20. Století. Uvnitř mlýna se dodnes dochovalo původní složení. Mlýn má repliku vodního kola a je dnes veřejnosti nepřístupný.
Otevírací doba: Soukromý objekt - nepřístupné
Na dolním konci obce se nachází druhý vodní mlýn, který je písemně doložen v roce 1569, kdy na něm hospodařil mlynář Dobeš. Ve své historii ale moc využíván nebyl. Po znárodnění v roce 1954 fungoval mlýn ještě několik let, než byl definitivně zastaven. Mlýn mýval kolo na svrchní vodu. Uvnitř se dochovalo obyčejné složení. Pro veřejnost je nepřístupný.
Otevírací doba: Soukromý objekt - nepřístupný
Na východním konci obce Smilov, na samém okraji vojenského prostoru Libavá se nachází Smilovský mlýn. Mlýn na Lichničce je zaznamenán na Indikační skice z roku 1830. Za první republiky se zde nacházela i pila. Dnes je mlýn bez vnitřního vybavení a není přístupný.
Otevírací doba: Soukromý objekt - nepřístupný.
Mlýn dříve nazývaný Nakažený nebo také Mackelmühle, později Magdalenský. Byl postaven na hranici Smilova, Hrubé Vody a Jívové. Místo bylo původně vypráno pro pohřbívání vampýrů a podle toho nesl mlýn jméno. Lidé na Libavsku věřili na vampýry a tak v roce 1708 bylo u Magdalenského mlýna vykopáno a spáleno třicet mrtvol. Mlýn od počátku mlel mouku, později obsahoval i olejnu. Ta byla zrušena koncem 18. století. Už v devatenáctém století byl mlýn častým cílem turistů z okolí, ale i z Olomouce. Po znárodnění sloužil mlýn jako pionýrský tábor dětí z vojenských rodin. Později byl přebudován na vojenské školící a rekreační středisko. Dnes mlýn patří Ministerstvu obrany a je veřejnosti nepřístupný.
Otevírací doba: Soukromý objekt - nepřístupný
Kružberská přehrada je vystavěna na toku řeky Moravice a zaujímá plochu 306 hektarů. Vodní nádrž slouží jako rezervoár pitné vody pro Ostravsko a rovněž jako ochrana před povodněmi. Přehrada je známá díky seriálu Velké Sedlo, který se v okolí přehrady natáčel. Přehradní hráz má délku 285 metrů a její výška dosahuje 35 metrů nad údolím a 40 metrů nad základnou. Hráz je široká 9,5 metru. Voda z přehrady protéká 7 kilometrů dlouhou štolou vybudovanou ve skále do úpravny vody v Podhradí. Na konci vodovodního přivaděče je vodní elektrárna o výkonu 7 MW. Ve vodě přehradní nádrže není umožněno koupání a provozování vodních sportů, ale je možné tu chytat ryby.
První podněty pro stavbu přehrady byly již mezi roky 1902-1903. V těchto letech byly ve Slezsku rozsáhlé ničivé záplavy. V letech 1909 až 1911 byla vytvořena skupina odborníků, která vypracovala materiály pro stavbu přehrady. Bohužel stavba nebyla realizována a to z důvodu vypuknutí první světové války. V roce 1919 měla být vybudována vodní nádrž na řece Moravici. Realizace stavby byla odložena v důsledku ukončení samostatnosti Slezska v roce 1928. Nové přípravné práce na stavbu vodní nádrže přerušila tentokrát druhá světová válka. V letech 1948 až 1949 byla zahájena výstavba přístupových cest k budoucí přehradě a rovněž bylo zahájena úprava okolních skal. V roce 1952 se začalo s betonováním přehradní hráze. Přehrada byla dostavěna v roce 1955. Voda zatopila tři obce. Kolem přehrady vzniklo ochranné pásmo, ve kterém zanikly další dvě osady. Až do požáru roku 1992 byl na pravém břehu přehrady dřevěný srub, ve kterém trávila prázdniny v dětství známá spisovatelka Joy Adamsová.
Otevírací doba: Hráz je volně přístupná, v nádrži je ZÁKAZ KOUPÁNÍ!
Vodní nádrž je nejmladší vodní nádrží v Česku. Sypaná hráz má výšku 65 m a je dlouhá 540 m. Zadržuje 219. mil m3 vody. Plocha vodní nádrže je 10,72 km2. Hráz je vybavena malou vodní elektrárnou se dvěma francisovými turbínami o výkonu 2,75 a 0,4 MW. O výstavbě hrázi se začalo uvažovat už v 60. letech 20. století kvůli vylepšení vodního stavu na vodní nádrži Kružberk. V roce 1984 proběhl první sociologický a geologický průzkum o vhodnosti stavby. Stavba hráze začala v roce 1987. Při napuštění voda částečně zatopila pět obcí a zcela obec Karlovec, ze které zůstal pouze kostel sv. Jana Nepomuckého s farou. Napouštění přehrady začalo počátkem roku 1996. Původně se měla přehrada napouštět až do roku 2002. Napuštění urychlily povodně v letech 1996 a 1997. Vodní nádrž je volně přístupná, jsou na ní povoleny pouze elektrolodě.
Otevírací doba: Hráz je volně přístupná
V podstatě se jedná o nedílnou součást vodní nádrže Kružberk, nicméně při bližším pozorování zjistíme, že jde o samostatnou vodní plochu. Cca 3,5 km severně od Budišova nad Budišovkou je na potoce Lobník vybudována záchytná hráz proti splaveninám z polí a lesa. Na sypanou hráz byla použitá suťová břidlice smíchaná s hlínou. Hráz délky cca 206,5 m je vysoká necelých 20 m. Objem zadržené vody v nádrži je 1,22 mil m3. Plocha nádrže je asi 10 ha. U pravého břehu nádrže je vtokový objekt který spojuje nádrž Lobník se samotnou Kružberskou nádrží, vedle objektu u nouzový přeliv. Zajímavostí přehrady je výška její hladiny, která je oproti Kružberku asi o 2m vyšší. Hráz byla vybudována spolu se stavbou samotného Kružberku, tedy v l. 1949-55.
Otevírací doba: Hráz je volně přístupná
Vápennou pec z roku 1912 objevíte poblíž přehrady Slezská Harta. Pec má kruhový půdorys, výšku zhruba 4 metry, tloušťku stěn 1 metr. Sloužila k pálení vápence - ten se kladl na rošt, pod kterým se topilo. Vypálené vápno sloužilo jak pro stavby, tak pro bělení prádla. V roce 2001 byla pec opravena a dnes láká k návštěvě.
Někdejší, soukromá rozhledna existující již v roce 1929 a užívána potštátským hrabětem Zikmundem Desfours-Walderode, pro své potřeby a pozorování. Přestože nestála na nejvyšším kopci potštátského panstí, jen 523 m.n.m. byl z ní nádherný rozhled do kraje směrem na město Hranice, Hostýn, Hostýnské a Vizovické vrchy, dále na severu byl vidět hřeben Jeseníků, Beskyd a za jasného zimního počasí i štíty Západních a Nízkých Tater.
Rozhlednu tvořila kovová konstrukce z ocelových nosníků s jednoduchým žebříkem sahajícím až ke kruhovému ochozu, jež se nacházel ve výšce 28 m nad terénem. Dle dobové fotografie z roku 1967 byla rozhledna ve schátralém stavu a tak byla v roce 1972 lesnickým traktorem stržena. Díly byly částečně použity na jiné konstrukce, zbytek odvezen do šrotu. Dnes se na místě nachází pouze torzo kamenného podstavce.
Otevírací doba: volně přístupné
Most byl postaven roku 1773 přes řeku Budišovku u bývalého mlýna, dnes muzea břidlice. Je dlouhý 12m, široký 6m a tyčí se 4m nad hladinou řeky. Na mostě je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého, která vznikla roku 1725. Kde se nacházela před umístěním na most, není známo. Autorství sochy je připisováno Jiřímu Antonínu Heinzovi. V roce 1959 byla Sv. Janu Nepomuckému sražena hlava hlavní projíždějícího tanku. Dnes je socha po restaurování v dobrém stavu.
Silniční most vybudovaný z lomového kamene přemosťuje Libavský potok nedaleko centra. Historie mostu je nejasná. Na Císařském povinném otisku z roku 1830 je uváděn jako částečně dřevěny. Kdy byl přestavěn na kamenný není známo. Dnes tvoří most dva oblouky, na pilíři jsou půlválcové ochranné podpěry. Při poslední opravě mostu byly přizděny parapety s kovaným zábradlím a mostní svršek byl opatřen dlažbou. Dnes je most kulturní památkou.
Nedaleko železniční stanice v Ondrášově (žst. Moravský Beroun) se nachází kamenný obloukový most zrušené úzkokolejky, která vedla z Ondrášova do Dvorců. Trať byla dána do provozu 31. Prosince 1898. Už od počátku nebyla trať využívána tolik, jak si Rakouské státní dráhy představovaly. Trať nevydělávala a tak nebyla v zimě udržována a vlaky nejezdily. Ve dvacátých letech 20. století začal odliv cestujících na autobusovou linku. To uspíšilo krizi této trati. Poslední nákladní vlak zde projel v srpnu 1933, poslední osobní vlak pak 7. září. V roce 1936 byly na trati vytrhány koleje. Železniční most však zůstal stát do dnešních dnů a obyvatelé Moravského Berouna ho využívají jako zkratku při cestě na nádraží.
Nedaleko železniční stanice Jívová se nachází dvoúrovňový mostní objekt stávající z mostu silničního a nad ním umístěného železničního mostu. Jednoobloukový silniční most se klene přes místní potok, který se vlévá do Bystřice. Nad ním je železniční most na trati Olomouc-Opava, která byla zprovozněna v roce 1872. Při opravě v roce 1984 byl železniční most nahrazen železobetonovým.
Silniční kamenný most o dvou klenbách se nachází na silnici III/44443 mezi Domašovem nad Bystřicí a Jívovou. Most byl postaven roku 1879. Při opravě v roce 2020 byl sundán betonový nástřik z bočních stěn a most byl uveden do původního stavu.
Silniční příhradový obloukový most byl vyroben v roce 1905 v Braneckých železárnách. To dodnes dokládá nápis „BRANKÁER EISENEWERKE A.G. TROPPAU No 64 1905“. Most původně stál v zaniklé obci Kerhartice přes řeku Moravici. Při zatápění přehrady byl v roce 1952 rozebrán a přenesen na současné místo v Odrách, místní části Loučky. Most nahradil původní dřevěný krytý most, který byl vážně poškozen povodní v roce 1954. V roce 1956 byl ocelový most nákladem 1,2 mil. Kč opraven firmou Pozemní stavby Opava. Další opravy se most dočkal v roce 2011.
