Pochází z r. 1719. Podélná jednolodní stavba s trojbokým závěrem a sakristií na severní straně. Kapli kryje sedlová střecha, pod stropním podhledem byl objeven původní malovaný deskový strop.
Provozovatel: Muzeum Oderska
Otevírací doba: na požádání s průvodcem
WEB: www.muzeumoderska.cz
Kostel Panny Marie Pomocné je barokní poutní kostel postavený ve druhé polovině 18. století na místě původní dřevěné kaple na Uhlířském vrchu přibližně dva kilometry jihozápadně od Bruntálu. Patřil k významným poutním místům na severní Moravě, po devastaci ve druhé polovině 20. století byl obnoven po roce 1989. Od roku 1958 je evidován jako kulturní památka. Ke kostelu vede z Bruntálu čtyřřadá lipová alej, která má jako významný krajinotvorný prvek památkovou ochranu od roku 1973. Křížová cesta byla obnovena počátkem 21. století. Věž kostela je na Bruntálsku významnou dominantou v krajině viditelnou ze vzdálenosti mnoha kilometrů.
Otevírací doba: pouze příležitostně
Do dnešní doby se dochovala i kaple Panny Marie na Kamenném vrchu (904 m n. m.) postavená v roce 1843. Zajímavostí je oltář otočený k západu. Novější část byla přistavěna po první světové válce místo pomníku. Na dvou mramorových deskách byla vytesána jména všech devadesáti padlých. Tyto desky se po 2. světové válce ztratily.
Další zajímavostí jsou valy na návrší Šance (850 m) připomínající třicetiletou válku. V roce 1620 se zde stavovské vojsko vedené Thurnem a Mansfeldem utkalo s vojskem císařským.
Záměr výstavby tzv. „vítkovské katedrály“ na vyvýšeném místě na východní straně města se zrodil v roce 1905, kdy byl přičiněním starosty Antonína Onderscheky ustanoven spolek pro ochranu a stavbu kostela, jehož předsedou se stal sám starosta Onderschek a členy byli hornoveský starosta František Domes a tehdejší farář P. Hans Hermet. Koncem tohoto roku vykazoval spolek jmění 107 531 korun. . Ke stavbě kostela byl zakoupen pozemek Julia Hanala o výměře 11 580 m2, severně od hřbitova.
Když v roce 1909 dosáhl fond na výstavbu nového farního kostela určitý finanční obnos, byla stavba zadána staviteli Wenzelu Mattuschovi z Vejprt , jehož projekt byl vybrán jako nejlepší z 60-ti návrhů. S vlastní stavbou kostela bylo započato 27. září 1909. Jelikož ještě chybělo značné množství peněz, byla uspořádána sbírka, která vynesla 34 841 korun. Hrabě Camillo Razumovsky daroval dřevo potřebné ke stavbě a sedláci se zavázali zdarma přivážet a odvážet veškerý materiál. Koncem roku 1912 byl kostel pod střechou a následujícího roku zcela dokončen.
V důsledku vypuknutí 1. světové války však nastaly velké obtíže s vnitřním vybavením kostela, takže k jeho vysvědcení došlo až 15. října 1918.
Charakteristické pro tento kostel je, že byl zbudován z místního materiálu – kamene, který byl podle zdejší ústní tradice vytěžen při kopání základů. Přestože kostel stojí na kopci, při kopání základů vytryskl z tohoto kopce silný pramen. Voda posloužila pro celou stavbu a pramen je dodnes činný. Pod sakristií musela být proto zbudována šachta a voda je odváděna do kanalizace.
Ještě jedou zvláštností se může tento chrám pochlubit a tou je unikátní klenba, konstruovaná jako kašírovaná rubová skořepina s vyložením kápí jutovým materiálem máčeným v sádře, zavěšenou na v krovu upevněné železné nosníky a roznášecí nosné pruty z pružných silných větví stromů. Mezi klenbou a krovem jsou dřevěné lavice, po kterých je možno přejít tak, aby se na lehkou klenbu nevstoupilo.
Kostel je stavěn ve tvaru kříže, což je typické pro starou i novou gotiku. Má jednu hlavní loď s vysoko žebrovanou klenbou. Vedle hlavní lodi jsou dvě boční, které jsou podstatně nižší a každá má boční oltář.
Novogotika krášlí i vnitřek chrámu. Klenutí, malovaná okna, oltáře, zpovědnice, křížová cesta, umístěná ve výklencích silných zdí i každý další předmět dodržuje daný sloh. Zvláště vyniká nádherný hlavní oltář, zhotovený firmou Ferdinanda Stufflesera z Grodner Thalou, údajně z vítkovského lípového dřeva.
Chrám je prostorný, světlý, příjemný, pojme až 2 000 osob. Krásné malby oken v presbytáři zajišťovala firma Richarda Schleina z Grottau.
V předsálí kostela byl pro upomínku na válečnou tragedií umístěn Památník padlým z 1. světové války, původně s deskou a jmény padlých. Autorem je významný slezský sochař Josef Obeth. Památník se dochoval ve značně redukované podobě, byly odstraněny německé texty a vyměněny nápisové desky.
Na konci druhé světové války byl dělostřeleckou palbou gotický chrám poškozen. Jeden granát urazil rameno kamenného kříže nad střechou, jiný rozbil okna, přičemž tlak vzduchu vyrazil mnoho tabulí malovaných oken, tím vznikla škoda asi půl milionu korun. Chrám však byl opraven ze sbírek a státního příspěvku.
20. června 1946 se v opraveném kostele slavilo první Boží tělo a 28. září v den svátku národního světce sv. Václava byl tento chrám znovu vysvěcen, neboť byl znesvěcen ruskými vojáky, kteří zde měli ustájeny koně. V době komunistické éry byl kostel terčem pro vandaly, kteří postupně vytloukli malovaná okna. Opět zasáhli věřící, konají sbírky, ale náklady jsou příliš vysoké. Postupně se tedy okna opravují, kamenné rámy zpevňují a skla jsou chráněná drátěnou mříží.
U vchodu do chrámu je instalována socha sv. Marka, která byla původně umístěna na náměstí na paměť cholery a tyfu.. Za války byla nacisty odstraněna, ležela v kamenictví a nyní našla opět své důstojné místo. Od 27.12.1987 je chráněna památkovou péči.
28.4.1994 byl novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, socha sv. Marka a přilehlý městský park prohlášen za kulturní památku. V současné době se v chrámu konají půlnoční mše v době vánočních svátků a koncerty vážné a duchovní hudby.
Dne 9. října 1860 však při opravě věže vznikl požár a starý kostel celý i s vnitřním vybavením vyhořel. Byly zachráněny jen vzácné obrazy malíře Ignáce Güntera z roku 1771 – Křížová cesta. Tyto obrazy jsou umístěny v kostele dodnes a jsou prohlášeny za movitou kulturní památku. Po požáru bylo započato s opravou kostela a 29. června 1861 byl kostel církevně vysvědcen. Při této poslední rekonstrukci byla již zmiňovaná vysoká cibulová věž nahrazena nízkou stříškou, kterou vidíme na kostele v současné době.
V osadě Zálužné stojí kaple, jako jediná stavba svého druhu věnovaná na věčnou památku všem hornickým obětem těžby břidlice. Vybudovat ji dali manželé Julius a Anna Gebauerovi, kteří tak chtěli uctít památku tragické události z roku 1885 na přilehlém Gebauerově a Mahrově dole. Roku 1897 nechali z původního pozemku vyčlenit novou stavební parcelu č. 87, jako místo pro stavbu kaple a brzy poté začali s její stavbou. Kaple připomíná nejen smrt majitelů dolu způsobenou důlním neštěstím, zároveň je památníkem všech hornických obětí zdejších břidlicových dolů.
Na počátku 90. let 20. století byla z iniciativy místních občanů a majitelů rekreačních objektů zahájena oprava kaple.
Kostel sv. Petra a Pavla najdeme na jižním okraji obce Kružberk. Pochází z 1. pol. 14. století. Kostel je státem chráněná kulturní památka a patří k nejstarším kostelům ve Slezsku. Kostel sv. Petra a Pavla je jednolodní stavba téměř čtvercového půdorysu s odsazeným kněžištěm. Ke kostelní lodi ve východní části přiléhá čtyřboká sakristie. Ve zvonici je zvon s datem 1766. Zcela unikátní je použití břidlice nejen jako střešní krytiny, ale také velkoformátových desek na krytí pilířů kostela, okapových chodníků či kostelních zdí. Kostel sv. Petra a Pavla je pravidelně zařazován do terénních exkurzí pořádaných Spolkem.
Kostel svatého Jana Křtitele se nachází přibližně 15 km od Hranic na katastrálním území Lipná. Tento dřevěný kostel je poslední stavbou tohoto typu v oblasti Oderských vrchů a je zapsán na seznamu kulturních památek. Přesné datum vzniku kostela není známé, ale díky dataci 1699 na barokním varhanním pozitivu usuzujeme, že vznikl v 17. století. Současnou podobu kostel získal při přestavbě v roce 1746. Kolem kostela je zeď z lomového kamene zděná na sucho pocházející z roku 1854. Mezi zdí a kostelem jsou původní náhrobky německých obyvatel. Vnitřek kostela je jednoduchý bez výraznějšího zdobení a dalších prvků. Menší barokní oltář nese obraz patrona kostela, vnitřní stěny jsou omítnuty a vymalovány bílou barvou, strop je plochý, v presbyteriu prostě vymalován. Od roku 1927 je podlaha vydlážděna velkoplošnými deskami z břidlice. Venkovní stěny a jednoduchá střecha jsou pokryty štípaným šindelem.
Stará Voda je zaniklá ves nedaleko městyse Libavá. Poslední stopou po zaniklé vsi je barokní kostel zasvěcený sv. Anně a sv. Jakubovi Staršímu vystavěný v letech 1683 – 1688. Areál, jehož byl kostel sv. Anny součástí, měli několik set let ve správě Piaristé. V areálu byl kostel, kaple, klášter a velké klášterní zahrady. V roce 1946 došlo k odsunu německého obyvatelstva, ministerstvo národní obrany slibuje, že kostel a klášter mohou nadále sloužit svému účelu. V roce 1949 se zde konala poslední pouť a pak byl prostor uzavřen pro potřeby armád. Malebná obec Stará Voda byla zrušena a postupně srovnána se zemí. Velké škody napáchané působením armády jsou od 90. let postupně napravovány. V roce 1991 došlo také k obnovení slavných poutí. Nedaleko kostela se nachází Královská studánka s údajně léčivou vodou. Kostel sv. Anny i Královská studánka jsou postupně skauty a místními dobrovolníky vraceny do své původní krásy. Zcela zničený interiér kostela je výmluvným mementem působení sovětských vojsk na našem území. Kostel je kulturní památkou.
