Pramen řeky Odry
Vyhledávaným turistickým místem je pramen řeky Odry, který se nachází na území Vojenského újezdu Libavá. Pramen vyvěrá na rašelinné louce v mělkém sedle v nadmořské výšce 634 m pod Fidlovým kopcem (680 m.n.m.). Zajímavostí je, že toto místo bylo za pramen Odry určeno teprve roku 1715. Dříve se za počátky velké řeky považovaly jiné lokality. Upravený pramen je přístupný pouze o víkendech po červené turistické značce z vesnice Kozlov. Pramen Odry leží nedaleko hlavního evropského rozvodí mezi úmořími Baltského a Černého moře. Na území České republiky měří tok řeky Odry 132 km, což je asi šestina její celkové délky, a pod Bohumínem v nadmořské výšce 190 m n. m. odtéká do Polska. Řeka Odra má na českém území dva morfologicky výrazně odlišné úseky. V pramenné části v Nízkém Jeseníku má tok charakter peřejnaté horské bystřiny a protéká hlubokým lesnatým údolím s úzkou říční nivou.
V lokalitě prameniště řeky Odry je vybudována naučná stezka K prameni řeky Odry Na informačních tabulích, kterými je stezka osazena, tak návštěvníci najdou příběh tohoto místa od jeho prvního dochovaného záznamu před třemi stovkami let majitelem spálovského panství Karlem Ferdinandem Schertzem, informace o přírodním bohatství jeho okolí, ale také o lesnické správě Oderských vrchů či historii jejich osídlení.
Národní přírodní rezervace Kaluža se nachází na pravobřežních svazích hluboce zařezaného údolí řeky Moravice asi 4 km jihojihozápadním směrem od Hradce nad Moravicí.
Dlouhodobým cílem péče je ochrana spontánních procesů lesního ekosystému ponecháním lesních porostů samovolnému vývoji, který byl nastartován v roce 2004. Postupné dožívání stromů ve starých kmenovinách by mělo vést k maloplošné prostorové diferenciaci porostů a zvyšování zásoby tlejícího dřeva ve všech jeho podobách (stojící zlomy, souše, pahýly, ležící kmeny a vývraty). Samovolný vývoj by měl vést ke zvýšení mozaikovitosti struktury a textury, resp. s tím spojené biodiverzity. Národní přírodní rezervací Kaluža neprochází žádná naučná stezka nebo značená turistická trasa, či cyklostezka. Terénní exkurze do NPR Kaluža jsou možné podél západní hranice, kde vede zpevněná údolní komunikace sloužící především lesnímu a mysliveckému hospodaření.
Lokalita se nachází v okrese Olomouc a patří ke katastrálnímu území Moravský Beroun. PR leží přibližně 2 km východně od obce Dětřichov nad Bystřicí, na jihovýchodním svahu nejvyššího vrcholu Nízkého Jeseníku - Slunečné (800 m n.m). Aktuálním cílem ochrany území (v časovém horizontu do půl století) je stabilizace podmínek pro obnovu prameništních a podmáčených (oglejených, místy pseudoglejových) lesních biotopů s mozaikovitým výskytem bylinného patra s životaschopnými populacemi prameništních bylinných fenoménů. Cílem ochrany v dlouhodobém časovém horizontu je lesní ekosystém ponechaný samovolnému vývoji a odpovídající stupni přirozenosti „les přírodní“ s bylinnou fytocenosou přirozeně vázanou na stanovištní podmínky charakteristické pro lesní prameniště. Územím prochází značená turistická cesta a zároveň naučná stezka, což umožňuje provádění terénních exkurzí.
Lokalita se nachází u města Vítkov a patří ke katastrálnímu území Nové Těchanovice. Předmětem ochrany je ojedinělá směs teplomilných a horských prvků ve smíšeném lese na prudkém skalnatém svahu. Také díky své nepřístupnosti je území ponecháno přirozenému vývoji a má až pralesovitý charakter. Předmětem ochrany sice nejsou útvary neživé přírody, pro prezentaci geologických dějů jsou však skalní výchozy krásnou kamennou učebnicí. Lokalitou prochází zelená turistická značka spojující obce Zálužné a Podhradí, je tudy možno vést terénní exkurze
Lokalita se nachází v obci Zálužné, katastrálním území Nové Těchanovice. Předmětem ochrany je - netopýr černý (Barbastella barbastellus). Historické důlní dílo po těžbě břidlice je tvořeno systémem chodeb a velkých komor, které jsou z velké části vyplněny kameninovou základkou s velkým množstvím spár, vhodných k zimování netopýrů. Celková délka prostor přesahuje 3 km, některými částmi protéká malý vodní tok. Lokalitou vede naučná stezka Dědictví břidlice a zastavení u ústí dolu jsou vhodná pro terénní exkurze se zaměřením na hornictví a výklad o letounech.
V blízkosti obce Těšíkov se nachází prameniště minerální vody, tzv. Těšíkovské kyselky. Pramen je zdrojem železité minerální vody, který je doložen již v roce 1669 jako přírodní kyselka. Je dozvukem poslední etapy vulkanické činnosti v Nízkém Jeseníku v období přibližně před 3,7 až 1 milion lety.
Arboretum je proslulé expozicí Dřeviny pěti světadílů, kterou tvoří přes 7000 druhů rostlin z nejrůznějších částí světa. Na své si přijdou i obdivovatelé tropických a subtropických rostlin, které jsou pěstovány v závětří ve skleníku.
Historie arboreta se začala psát v letech 1906-1928. Tehdejší majitel zdejšího zámku Quido Riedelm nechal vytvořit zámecký park, ve kterém rostlo na pět set druhů původních i exotických rostlin. Po odchodu Quida Riedelma v roce 1928 začal park pustnout, obrat k lepšímu přišel v roce 1958, kdy se stal součástí Slezského zemského muzea a vzniklo zde arboretum.
Provozovatel: Slezské zemské muzeum
Otevírací doba: od 1. března do 31. března, od 1. října do 30. listopadu denně 8-16 hodin od 1. dubna do 30. září denně 8-18 hodin
WEB: http:\\www.szm.cz/rubrika/16/expozicni-arealy/arboretum-novy-dvur.html
Přírodní památka byla vyhlášena v roce 1998. Předmětem ochrany je přirozený odkryv skalního defilé provrásněného hradecko-kyjovického souvrství moravskoslezského kulmu. Přírodní památka je tvořena zvětralými siltovci až jílovými břidlicemi, místy jemnozrnnými drobami šedých barev deskovité až tence lavicovité vrstevnatosti. Dominantním prvkem je tzv. Dračí skála, nazývaná tak podle malé sluje na úpatí, v níž podle pověsti sídlí drak. Je intenzivně zvrásněna přímými, šikmými, překocenými, ležatými i ponořenými vrásami v řádu decimetrů až metrů. V porostu přírodní památky se vyskytuje chráněná měsíčnice vytrvalá, dále sasanka pryskyřníkovitá a dymnivka plná.
Poutní místo Panny Marie ve skále leží v překrásném, hlubokém a lesními stráněmi obklopeném údolí, v severní části území městečka Spálov, v těsné blízkosti řeky Odry, která zde tvoří starou zemskou hranici mezi Moravou a Slezskem. Ve skalní sluji, ze které vyvěrá pramen pitné vody, se nachází kamenný oltář s plastikou Panny Marie.
K poutnímu místu se vztahuje řada legend a pověstí. Podle pověsti zde byl za dob Švédských válek zázračně uzdraven na smrt raněný voják vodou vytékající ze skály. Tato zpráva se brzy roznesla. Mlynář ze Spálova ke skále umístil obraz Panny Marie. Po vystavění kostela ve Spálově byl obraz přenesen na oltář. Několikrát obraz záhadně zmizel i ze zamčeného kostela a vždy byl nalezen ve skále na původním místě.
V 19. století na tomto místě byly lázně, protože lidé věřili v léčivý účinek místní vody. Lázně však byly při požáru zničeny a už nebyly znovu obnoveny. Původní obraz byl nahrazen sochou Panny Marie s Ježíškem v náručí. Každého 8. září se na tomto poutním místě koná pouť.
Chráněné území o rozloze 142 km2 založené v roce 1994 za účelem zachování krajinného rázu a nejhodnotnějšího území Opavska.
Hlavní dominantou parku je řeka Moravice, která se v některých místech hluboce zařízla do podloží a vytvořila tak kaňon se stěnami vysokými až 120 m. Flóra podhorského charakteru je rozdělena do sedmi vegetačních jednotek. Hnízdí zde čáp černý nebo krkavec. Nejcennější lokality jsou chráněny v maloplošných chráněných územích. Nachází se zde také řada technických a historických památek.
Naučná stezka vás provede sadem unikátních ovocných dřevin. V sadě je vysazeno celkem 72 ovocných stromků (jabloní, hrušní, višní, moruší nebo jeřábů). Na tabulích naučné stezky se dozvíte informace o jednotlivých ovocných stromech. Každý strom je vybaven popiskem, na kterém je druh a původ stromku.
Potštátské skalní město je skalní město z usazených karbonských břidlic, drob a slepenců, které se nachází jižně pod Kyžlířovem (části města Potštát)v Oderských vrších. Skalní město lemuje údolí potoka Velička a nachází se severozápadně od ruin hradu Potštát (Puchart) a hostince U Tlustého Jana. Skály místy strmě vyčnívající ze svahů údolí Veličky dosahují výšky i přes 20 m. Součástí skalního města je také bývalá Železná rozhledna.
Skály přístupné ze silnice z Potštátu do Olšovce a z turistických a cyklistických stezek jsou častým cílem turistů a horolezců.
Alej na Uhlířský vrch, která byla založena místodržícím Řádu německých rytířů von Riedheimem v letech 1766-1770, sahala kdysi od Kobylího rybníka až ke kostelu. Spodní část aleje až ke kříži byla podle mých vzpomínek tvořena nepěstěnými, bleskem poškozenými stromy a velkými mezerami. Tato část byla v osmdesátých létech (minulého století) odstraněna a nahrazena novou alejí s hezkou provázanou cestou.
Alej se stala vítězem ankety Alej roku 2022.
Přírodní park Údolí Bystřice se nachází v biologicky a geologicky velmi zajímavém údolí řeky Bystřice (přítok řeky Morava, povodí řeky Dunaj) a jejím okolí. Park se nachází v pohoří Nízký Jeseník a téměř celá část parku se nachází v Bruntálské vrchovině a Domašovské vrchovině a malé okrajové části také v pohoří Oderské vrchy. Bystřice vytvořila hluboké skalnaté údolí s kaňony, skalními ostrohy, výchozy, sutěmi a kamennými moři. V parku jsou také vlhké louky, mokřady, rašeliniště, suťové lesy, husté lesy místy připomínající prales, doklady vulkanismu, důlní činnosti (kámen, rudy), horské potoky a louky a samozřejmě také divoká řeka. Na území přírodního parku jsou také četná chráněná území, které zajišťují ochranu chráněných rostlinných a živočišných společenstev. Mezi zvlášť chráněná území patří Přírodní rezervace Hrubovodské sutě a Přírodní památka Kamenné proudy u Domašova. Zajímavé jsou také vývěvy minerálních vod, kulmské fosilie, ichnofosilie a doklady dřívější vulkanické a ledovcové činnosti. Hlavní část podloží parku tvoří kulmy (sedimentární horniny - především břidlice, prachovce, slepence a droby) a horniny vulkanického původu (čedič, mandlovcový spilit). Park byl založen v roce 1995 a má rozlohu 125,8 km2.
Turisticky, geologicky a přírodně zajímavý Malý Rabštýn je asi 40 m vysoký skalní útes s několika dalšími skalami a balvany, tyčící se nad řekou Bystřicí, západně od vojenského újezdu Libavá a kopce Strážiště a mezi vlakovou stanicí Domašov nad Bystřicí a zastávkou Jívová. Používá se také jako horolezecká skála pro rekreační a vojenské horolezectví. Skála je tvořena normálními i metamorfovanými břidlicemi, drobami a slepenci uspořádaných v lavicovitém střídání. V místě se také nachází rozcestník turistických stezek. Z turistických stezek je asi nejznámější naučná stezka Údolím Bystřice.
Na svahu údolí říčky Bystřice jsou přírodní památkou zajímavé geomorfologické jevy z poslední doby ledové. K vidění jsou zde projevy mrazového zvětrávání hornin od mrazový srubů, přes kamenné proudy až po kamenná moře. Do lokality vás přivede naučná stezka.
Jedinný veřejně přístupný vrt kyselky, dříve často využívaný, který byl ještě v nedávné minulosti osazen ruční pumpou. Ostatní nepřístupné vrty (několik set metrů proti proudu Bystřice) byly dříve využívány pro výrobu CO2, krátce také pro výrobu minerální vody - Salacia. Dnes téměř opuštěné místo, kde může kolemjdoucí (jedoucí) vidět torzo vrtu ale také si může poslechnout šumění vyvěrajícího CO2 a také může přičichnout k charakteristické "vůni" kyselky. Nedaleko proti proudu Bystřice směrem k Petrovickému mlýnu je nově postavený altán s možností posezení, a ve kterém je také osazen stůl z pravého břidličného bloku. Je to opravdu povedená stavba. Místo je nejlépe dostupné z Domašova nad Bystřicí stále proti proudu vedle Bystřice směrem k Petrovickému mlýnu.
V roce 2022 pozemky kolem pramene koupila společnost Kofola. Ta plánuje zpřístupnit jeden vrt zdarma občanům. V roce 2023 probíhaly čerpací zkoušky, které zkoumaly vydatnost a kvalitu pramene.
Otevírací doba: Volně přístupno
Zdroj minerální vody Ondrášovka známý už od roku 1260. Dnes jímán vrty a dostupný veřejnosti u stáčírny.
Zdroj minerální vody je využíván akciovou společností Kofola ČeskoSlovensko ke stáčení minerální vody, společnost pečuje o veřejně přístupný „pramen“.
Lokalita je veřejně dostupná, nachází se v těsné blízkosti silnice vedoucí z Moravského Berouna do Šternberku.
