Opuštěný jámový lom s rozlehlými odvaly, v němž se od poloviny 18. století těžily pokrývačské břidlice moravického souvrství. Hloubka zatopeného lomu je 36 m a dnes slouží k rekreaci a výcviku potápěčů.
Břidlicové ložisko v kú. Svobodné Heřmanice dosahuje mocnosti cca 25 m, je uloženo ve směru 25° SV a úklonu 65-70° se zapadáním k SZ. Zdejší břidlice dosahuje tvrdosti 2-2,5 stupně, má černošedou barvu s matným leskem a hladkým povrchem na štěpných plochách. Vysoká kvalita heřmanické suroviny umožnila ve 2. polovině 19. století velký rozvoj těžby pokrývačské břidlice. Těžbou se zprvu zabývali majitelé jednotlivých pozemků, později se pozemky začaly pronajímat za poplatek či podíl na zisku, což umožnilo slučování a zvětšování jámových lomů. Ve 2. polovině 19. století stále převládala těžba primitivním způsobem. Jednoduchým nářadím se břidlice vylámala, rozštípala a opracovala, doprava suroviny a odpadu probíhala pomocí trakařů, dřevěných koleček, výrobky se odvážely koňskými povozy. Z hlubších jam se hornina vytahovala džbery zavěšenými na kladce, později malými vozíky taženými po kolejnicích pomocí žentourů poháněných lidskou silou, při větších hloubkách se k pohonu zapřahali koně, ve 20. století byly využívány parní a elektrické stroje. Dešťová a spodní voda se čerpala ručními pumpami, později pumpami na větrný pohon.
V 60. letech 19. století byla poprvé nasazena parní pumpa. V roce 1880 vznikla obchodní společnost Erste österreichisch-schlesische Schieferbruchgesellschaft Alscher, Czernoch & Comp. in Eckersdorf und Frei Hermersdorf, hlavní činností firmy byl výkup břidlicových výrobků od drobných podnikatelů ze Svobodných Heřmanic, Jakartovic a Bohdanovic a další prodej těchto výrobků. Kolem roku 1860 heřmanické břidlicové lomy zaměstnávaly okolo 100 až 150 zaměstnanců. Největší lomy vlastnila firma Gebauer, Hanel & Comp. Během 1. světové války došlo k úplnému utlumení těžby. Po válce se ji podařilo obnovit, avšak předválečný trh se rozpadl, situaci komplikovaly celní předpisy nově určených hranic a přibyla konkurence jiných střešních výrobků. I přesto výrobna střešní krytiny a dlaždic z břidlice ve Svobodných Heřmanicích v roce 1925 zaměstnávala 130 zaměstnanců. V průběhu 2. světové války došlo opět k úpadku trhu a omezení výroby. Těžba byla obnovena již v roce 1945 pod vedením národního správce Antonína Tulingea. V lomech tehdy pracovalo 120 především německy mluvících dělníků, avšak s poválečným odsunem Němců došlo k nedostkatu zkušených specialistů a těžba byla v roce 1948 ukončena. V té době byl lom již přetěžen, dosahoval značné hloubky okolo 75 až 80 m a délky cca 500 m, bylo nutné pokračovat hlubinnou otvírkou, o kterou se pokusilo místní zemědělské družstvo. Neodborným postupem při provádění otvírky došlo k sesouvání nadloží, také problém s důlními vodami a jejich nezvládnutí vedlo k tomu, že těžba břidlice byla ve Svobodných Heřmanicích definitivně zastavena a lom následně ponechán k zatopení.
Činný důl existující od začátku 20. století na břehu Budišovky, opuštěný na konci druhé světové války, s těžbou obnovenou v roce 1971. Zdejší břidlice
je velmi kvalitní a pokrývalo se s ní mnoho historických památek na celém našem území, např. se zde těžila krytina na Národní divadlo.
V současnosti jeden z pokračovatelů tradice hlubinné těžby břidlic na území kandidátského geoparku.
Po dohodě s těžební organizací možná prohlídka hald, těžené suroviny a po domluvě také návštěvy podzemí. Přes lokalitu vede naučná stezka Břidlicová stezka se zastaveními věnovaným zdejší geologii a těžbě nerostných surovin.
Opuštěný kamenolom odkrývá jednu z geology nejnavštěvovanějších lokalit moravskoslezského kulmu. Na severní stěně lomu jsou odkryté provrásněné a tektonizované sedimenty hradecko-kyjovických vrstev s převahou drob. Vergence vrás směrem k východu je dokladem pohybů v předpolí variského orogénu. Na východní stěně lomu je odkrytá rozsáhlá vrstevní plocha s mechanoglyfy.
Opuštěný a zčásti zatopený stěnový lom založený v drobách moravického a hradecko-kyjovického souvrství. Délka lomu je 178 m, hloubka 12 m. Těžba zde probíhala až do roku 1964, po jejím ukončení došlo k zatopení spodní vodou. Jemnozrnnější svrchní partie jsou velmi bohaté na fosilní flóru (Asterocalamites scrobitulatus) a ichnofaunu (především Cosmorhape kettneri, Cruziana, Diplocraterio, Rhizocorallium, Planolites aj.).
Opuštěné zatopené lomy a doly po těžbě pokrývačských břidlic. V lokalitě se nachází torza budov, vyskládané opěrné zdi a mohutné odvaly odpadní břidlice. Štoly jsou EVL, předmětem ochrany jsou letouni.
Ložisko má dva různé typy břidlic, jeden tvrdosti 2,5 stupně, tmavomodré až černošedé barvy a pravidelné břidličnatosti. Druhý typ vykazuje tvrdost 3. stupně s transversální břidličnatostí. Ložisko je proloženo množstvím slabších vložek písčitých s větší koncentrací křemene, které akcesoricky obsahují i jiné nerosty. Ložiska břidlice v lokalitě Jakartovice byla odkryta povrchovými otvírkami na počátku 19. století. Těžba v hlubokých jámových lomech v obou lokalitách probíhala povrchově technologicky stejným způsobem jako ve Svobodných Heřmanicích. Teprve později, v Jakartovicích, v severní části ložiska se přešlo v těžbu hlubinnou ražením šikmé jámy do hloubky 40 m. Dobývání se provádělo komorováním směrem do pole na výrubních 12 až 18 m vysokých a 10 m dlouhých s ponecháním zajišťovacích pilířů. Z místní suroviny se vyráběla především pokrývačská šupina rozvážená po významných stavbách. Místní výrobky se dostaly do Vídně, Vratislavi, Lipska, Berlína, Lvova a dalších měst. Dle obecní kroniky se po návratu povozů v místních hostincích mohutně oslavovalo a při tom vznikaly tzv. povoznické písně. Zdejší břidlicové lomy patřily v okolí k těm větším a od poloviny 19. století zaměstnávaly odhadem 100 až 150 lidí.
Od roku 1883 v Jakartovicích existovala výrobna střešních tašek Eblum a Saulich, která ukončila svoji činnost v průběhu 2. světové války stejně jako okolní lomy. Po válce a odsunu německých obyvatel převzalo břidlicové lomy do národní správy Centrální hospodářské skladiště v Opavě. Provoz Výrobny potřeb pro pokrývače, zpracování břidlice J.Saulich a spol. byl ukončen v roce 1951. Na západním konci Jakartovic, u silnice na Bohdanovice se nachází ještě jedna štola. Nese jméno Hermína. Byla vyražena v letech 1991 – 1992 v rámci geologického průzkumu, štolou mělo být dosaženo všech tří břidlicových pásem ložiska. Na úvodní štole bylo vyraženo pouze 413 m profilu 2,5 x 2,3 m a práce byly zastaveny. Dnes je štola v likvidaci.
Opuštěné zatopené lomy po těžbě pokrývačských břidlic. V lokalitě se nachází vyskládané opěrné zdi a mohutné odvaly odpadní břidlice. Zvláštností této pohornické lokality je několik zatopených jámových lomů po těžbě břidlice. Lokalitou vede naučná stezka věnovaná místní floře a fauně. Historické dokumenty dokládají rozsáhlou těžbu s využitím mechanizace dopravy v jámových lomech.
Historické důlní třípatrové dílo, není přístupné pro veřejnost. Černý důl je unikátní staré důlní dílo obklopené mohutným odvalem. V jeho blízkosti se nachází torzo staré hornické budovy. Podzemní prostory tvoří chodby a komory dosahující výšky až 20 m, šíře 15 m a délky 80 m. Většina prostor je vyplněna kamennou zakládkou se spoustou spár vhodných k zimování netopýrů. Ve spodních patrech se sbírá podzemní voda, která vytéká sutí v nejnižší části dolu. K Černému dolu vede naučná trasa Břidlicová stezka. Lokalita je vyhledávaná turisty a zejména trempy.
Stěny starého lomu odkrývající písčitou facii spodního badenu v celkové mocnosti 15 m. Ty představují relikty původní spodnobadenské výplně údolí, které se zařízlo na rozhraní karpatu a badenu do spodnokarbonských drob a břidlic dnešních Oderských vrchů.
Lokalita bývalého lomu na těžbu břidlice s obnaženou ukázkovou stěnou štípatelného ložiska a ruinami staveb v okolí je oblíbeným trampským tábořištěm.
Jihovýchodním směrem pokračuje ložiskový pruh heřmanický na katastr Pusté Držkovice. V heřmanickém katastru je otevřen několika průzkumnými jámami a zářezy. V katastru Pusté Držkovice u Heřminového potoka se nachází jámový lom. Jedná se patrně o místo pronajaté Karlem baronem von Callotem kolem roku 1850. Callot se snažil o mechanizaci těžby a zpracování břidlice, k těžbě využíval strojů, z nichž některé byly poháněny vodním kolem. Dodnes je v okolí lomu možné pozorovat ruiny regulovaného toku Heřminového potoka.
V okolí Bohdanovic se břidlice dobývyla v jámových a stěnových lomech. Severní lokalita leží na Klapetkově kopci na pokračování jakartovického ložiska. Jižní lokalita je rozsáhlejší, představuje ji velký jámový lom ve svahu Strážného kopce. V okolí lomu leží ruiny staveb a základy vrátků pro šikmé dopravní drážky. Podobně jako v Jakartovicích i v Bohdanovicích byla v přetěženém lomu na Strážném založena hlubinná otvírka. Ložisko bylo otevřeno svislou jámou cca 50 m hlubokou, podzemní těžba probíhala komorováním směrem do pole. Vstup je dnes zavalen.
